EXKURZE DO ČESKÉHO ROZHLASU V PLZNI
Dne 10. března jsme s dětmi podnikli exkurzy do plzeňského rozhlasu, kterou zařídil Miroslav Hajšman. Po příchodu se nás ujal velice ochotný reportér českého rozhlasu pan Jiří Blažek. Usadili jsme se do krásného foyer a poslouchali o historii rozhlasu:
„Československý rozhlas (tehdy Radiojournal) začal pravidelně vysílat 18. května 1923 ve 20.15 hod. ze stanu u letiště v Kbelích. Déle než rok byl poslech programu nepříjemně rušen stálým tónem ve výši 50 Hz. Tato technická závada byla odstraněna až v listopadu 1924. Mezitím se místo vysílání několikrát změnilo. Nejprve se improvizované studio přestěhovalo do Hloubětína, pak zpět do Kbel a v roce 1924 do Poštovní nákupny na tehdejší Fochově (dnes Vinohradské) ulici č. 58 – bylo to první studio přímo v Praze. V roce 1925 přišlo další stěhování, tentokrát do Orbisu na Fochově ulici č. 62 (poblíž Vinohradské tržnice). V roce 1927 se vysílací studio přemístilo do Národního domu na Náměstí Míru, odkud Radiojournal vysílal až do roku 1933. Pak už se definitivně přemístil do dnešního sídla do Vinohradské ulice č. 12 do budovy Ředitelství pošt a telegrafů."
Dále jsme se dozvěděli, že České vysílání v Plzni bylo zahájeno 5. května 1945 v bunkru v místech dnešního sportovního areálu ve Štruncových sadech. Ve 12:37 hod. promluvil do éteru Karel Šindler první slova: „Hovoří Plzeň, svobodná Plzeň hovoří!“. O provoz rozhlasu se zasloužil také Josef Skupa a od června téhož roku se již vysílalo každý den od 7:15 do 23:00 hodin. O měsíc později studio přešlo jako první poválečná mimopražská stanice pod tehdejší Československý rozhlas (před válkou byly další stanice jen v Brně a Ostravě). V roce 1946 byla vyhlášena architektonická soutěž na výstavbu budovy rozhlasu v Plzni, ve které zvítězil kolektiv vedený Karlem Tausenauem. Budova měla být postavena ve třech etapách. V letech 1947 až 1953 vybudováno západní křídlo na půdorysu písmene L. V druhé etapě vznikla východní část obdélného tvaru, která byla uvedena do provozu roku 1956. K realizaci třetí etapy v podobě koncertního sálu nikdy nedošlo. Budova plzeňského rozhlasu byla prohlášena nemovitou kulturní památkou. Jediný Český rozhlas v Plzni má svoji samostatnou budovu, ostatní regionální stanice vysílají z pronajatých prostor (např. jedna regionální stanice vysílá z pronajatého bytu v paneláku).
Po této zásobě informací jsme se přesunuli na prohlídku, nejprve křídla pro nahrávání, kde jsme navštívili 4 plovoucí studia:
1. Velké hudební studio,
2. Malé hudební studio
3. Malé činoherní studio
4. Velké činoherní studio, kde je umístěné dvojité schodiště (dřevěné, betonové) a plenér (kde se natáčí „venkovní prostředí“)
Ve všech těchto studiích si mohly děti vyzkoušet práci herce, moderátora, režiséra, jak se dělají různé zvukové efekty a další.
Dále jsme přesunuli do sklepa, abychom viděli, proč se studia nazývají plovoucí – jsou umístěné na pilotech a každé studio má svoje zdi (takové domy v domu), mezi jednotlivými studii je prostor, aby se mezi nimi nemohli přenášet zvuky a vibrace.
Prohlídka pokračovala muzeem, kde si děti mohly vyzkoušet, jak se dříve sestříhával natočený materiál, viděli jsme, jaké byla dříve rádia, a různé přístroje na nahrávání, stříhání, mazání pásků, …
V muzeu je také k vidění originál konceptu legendárního rozhlasového hlášení „Hovoří Plzeň – svobodná Plzeň hovoří“ psaný v prvních květnových dnech roku 1945 narychlo rukou dr. Karla Šindlera, pozdějšího prvního ředitele plzeňského rozhlasu.
Při cestě do dalšího křídla – křídla pro živé vysílání, jsme viděli, odkud vysílá Redakce zpravodajství Plzeň České televize.
Dále jsme navštívili živé vysílání rozhlasu, kde právě končil hobby magazín, a následovaly zprávy.
Posledním našim zážitkem byla ukázka digitální střihu natočeného materiálu (neboli slovy našeho průvodce, jak se z některých blbců dělají géniové).
Myslím, že se exkurze všem moc líbila a každý si odnesl plno pěkných zážitků.
Lenka Škalová